O tom, jak jsem chodila na pohovory

Monday, May 01, 2017


Nikdy bych se neodhodlala dát výpověď, kdybych neměla sehnané jiné zaměstnání. Asi ze mě mluví mé svědomí, můj smysl pro zodpovědnost nebo jsem jen posera. Občas se za to nemám ráda, protože tak přicházím o spoustu skvělých zážitků. Ale nikdy není pozdě na změnu.

Hledat novou práci jsem si začala asi na konci září roku 2016. A věřte, že chození po pohovorech je to to nejmenší. Nejhorší a nejvíc stresující je, zakamuflovat všechno tak, aby to nezjistil váš stávající zaměstnavatel. I já si tím prošla. Takhle zpětně si říkám, jestli jim fakt nebylo divné, když jsem chodila "k doktoru" nebo "do banky"...

Po prvotních odmítnutích nebo ještě hůře po vůbec žádných reakcích, jsem se octla na svém prvním pohovoru. Byla jsem nervózní. Nevěděla jsem co můžu čekat. Proto jsem celý pohovor pojala jako přátelské setkání. Opravdu to z člověka spadne, když si začne opakovat, že o nic nejde. A ono vážně o nic nejde. Na druhé straně totiž sedí člověk z masa a kostí jako jste vy nebo já. Tak proč mít strach.

Druhý pohovor byl skupinový a všichni jsme psali 2 testy. Jeden z anglického jazyka a druhý z matematiky. Také na něj jsem šla lehce nervózní. Když vám totiž do emailu napíší, ať si nezapomenete vzít kalkulačku, očekáváte dvojité integrály a derivace. Opět se však ukázalo, že nebyl důvod, proč se zbytečně stresovat.

Pohovor číslo tři byl asi nejvíce náročným a stresujícím. Také proto dopadl tak, jak dopadl. A já jsem za to zpětně ráda. Prošla jsem prvním kolem, které bylo po telefonu v anglickém a německém jazyce s paní z Berlína. Druhé kolo bylo dost katastrofální. Otázky byly učebnicové. Jako z personálních příruček. Prokládáné dotazy na diplomovou práci a na mé studium. Chyběla už jen otázka na mou oblíbenou barvu a co bych udělala, kdybych byla tenisák

Můj čtvrtý a poslední, téměř vánoční, pohovor patřil mezi ty nejlepší. Už při příchodu jsem se cítila "jako doma". A o to přeci jde, ne? Nevěřili byste, co v takové chvíli dokáže obyčejný úsměv z druhé strany. Veškerá nervozita je ta tam a vy si ani nevšimnete, že jste na pohovoru skoro 2 hodiny.

A za ty 3 měsíce hledání jsem se naučila následující:
1. Obrnit se proti odmítnutí - negativní reakce je taky reakce
2. Nepodceňovat se - každý z nás za něco stojí a má své silné stránky
3. Být jedinečný - najděte si něco, v čem jste dobří a vyzdvihněte to. Nebojte se.
4. Nic nepřehánět - ne vždy je potřeba chovat se doslova podle příruček a pouček
5. Být svůj! - to především!

Držím pěsti všem, kdo hledají a gratuluji všem, kdo nalezli! O nové práci zase někdy jindy... A o tom, jak jsem dávala výpověď si můžete přečíst TADY.

You Might Also Like

4 COMMENTS

  1. Gratuluju, jsi šikovná! A těším se na info a další vyprávění. :-)

    ReplyDelete
  2. Super! Pamatuji se jako dnes, když jsem chodila na pohovory do první práce (kde jsem doteď), a jak jsem byla nervózní a spocená jen jsem na to pomyslela. Těším se na pokračování ;-)

    ReplyDelete
  3. Tak já jsem přesně ten člověk, co dal výpověď a až potom sháněl práci. Ale chce to už dopředu počítat s tím, že budeš třeba pár měsíců bez příjmu. Vždycky se mi ale povedlo do pár měsíců mít práci a mnohem lepší než tu předchozí. Ale je pravda, že teď s rodinnou bych už nad tím asi přemýšlela trochu jinak.

    ReplyDelete

recent posts

Today's Book

Today's Book
V opatství, ve kterém se děj odehrává, je v horním patře hlavní budovy umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa, plnou vzácných a zejména tajných či utajovaných rukopisů, včetně děl antických autorů, jejichž myšlenky křesťanství odmítalo. Databáze Knih - wesulle

Followers