Sunday, February 05, 2017

O tom, Jak jsem poprvé dala výpověď

 

Ve velkých životních otázkách nejsem impulsivní člověk. Jsem typický Blíženec. Stále přemýšlím a váhám, zda svého rozhodnutí nebudu v budoucnu litovat. Připosránek. Dalo by se říct.

Žila jsem v takové své krásné bublině. Myslela jsem si, že všechno je sluníčkové a v pohodě. Občasná nedorozumění a neshody se přeci dají řešit. Dospěle a důstojně. Hlavní je zůstat pozitivní a smát se na svět. Jak naivní, že?!

Největší vinu připisuji svým rodičům, kteří mě nechávali koukat se na pohádky. Znáte to. Dobro, pravda a láska vždy vyhraje nad zlem a nenávistí. To ostatně říkal i Havel. Padouši jsou vždy po zásluze potrestáni. Líní lidé dostávají čouda. Ti pracovití naopak dosáhnou všeho svou pílí a nazasením. Zjistila jsem, že takhle to v reálném světě bohužel asi nefunguje. Nebo se snad mýlím?!

Když už vám však i vaše okolí říká, že tohle nebo tamto si rozhodně nemusíte nechat líbit a že vlastně máte na víc. Je na čase něco změnit. A když už i vám začíná docházet, že pokud vás v zaměstnání drží pouze uznání zákazníka a jedna skvělá kamarádka (a druhá toho času na rodičovské), je asi něco špatně. Nastává čas na to udělat změnu. Razantní změnu!

Mých 5 kroků změny
1. uvědomit si, že je něco špatně
2. říct si, co je špatně
3. odhodlat se to změnit
4. zjistit si možnosti
5. nebát se změny - nějak bylo a nějak bude

Těchto pět jednoduchých bodů mě dovedlo až k tomu, že jsem 21.12.2016 podala svou první výpověď z pracovního poměru. Předčasný dárek k vánocům ode mě pro mě. Nejlepší dárek ode mě pro mě vůbec.

O tom, jak jsem hledala novou práci, vám napíšu zase někdy přístě. Teď se musím jít podívat na nějakou pohádku. Nutně.

Jo a nezapomeňte. Karma is a bitch! In every life time!

12 comments

  1. To je tak skvělý článek, mám můj obrovský obdiv!!:) Akorát s těma pohádkama - já bych je nevinila, tady dobro vyhrálo, dobro v Tobě, že si se uměla za sebe postavit a říct dost!! :)) Já jsem měla první půlrok v práci peklo, brečela jsem po večerech, manžel nechápal, proč tam zůstávám a ty důvody byly dost jakoby vnitřní (postupně jsem si k nim došla). A když se to vystupňovalo a já přišla za nadřízenou že chci dát výpověď, tak ona mi řekla, ať s tím ještě počkám, protože probíhaly nějaké personální změny a vyplatilo se - druhý půlrok byl dobrý a pak jsem odešla na mateřskou :) Letos mě čeká návrat zpět do práce tak jsem na to zvědavá, snad to bude někam, kde se budu mít hezky...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky Ilčo! :) Já se pohádek prostě nevzdám. Já prostě věřím v karmu a že vše zlé se v dobré obrátí! Úplně tě chápu. Přítel taky nechápal, co tam ještě dělám, že určité věci rozhodně nejsou normální a stávat se nesmí. Občas jsem taky s brekem chodila domu. Stále jsem čekala a čekala, že se něco změní. Pak už jsem však řekla dost. A hned se mi ulevilo.

      Tobě přeju, aby ten návrat byl co nejlehčí a doufám, že Honzík už se těší do školky :) Hodně štěstí!

      Delete
  2. Taky mě čeká teď po mateřské hledání nové práce, u předchozí mi vypršela smlouva a jsem ráda, kolektiv byl až na výjimky moc fajn, zákazníci taky, jen šéf byl cholerik, a to jsem opravdu zvyklá na lecjaké šéfy. Tak se toho hledání práce děsím a zároveň se i tak trochu těším.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Držím pěsti s hledáním! Teď je ta nejvhodnější doma. Lidi nejsou - historicky nejnižší nezaměstnanost mluví za vše! :)

      Delete
  3. Těch pohádek bych se nevzdávala.

    Můj padouch byl potrestán celkem slušně. Neměl mě holt nasrat. Být nevděčný. A brát věci jako samozřejmost. Po naší první a zároveň poslední hádce jsem mu donesla dohodu o skončení. Od příštího pondělí. Domníval se, že to nemyslím vážně a že přes víkend vychladnu a vrátím se. Takže mi ji klidně podepsal. Myslela. A nevrátila. Nevděčnost neodpouštím. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

    Nová práce bude nakonec lepší. Držím palec.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dobře ty! Já se pohádek nevzdám. Stále věřím v dobro a hlavně v karmu! :) Díky moc a tobě to samé :)

      Delete
  4. Mám trochu pocit, že čtu o sobě. Vychovaná na pohádkách, pořád létám v oblacích, že vše se v dobré obrátí, že ne jen já se pro všechny přetrhnu, že je to tak prostě normální...I když v práci jsem naštěstí do takových extrémů ještě nedospěla. Gratuluji k tomuto kroku, věřím, že se ti dýchá lépe!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já to mám úplně stejně! Věřím v karmu! Přeji, ať nic takového nikdy nezažiješ. Dýchá se mi lépe, ale strach z neznáma také klepe na dveře. Já se však nenechám zastrašit! :)

      Delete
  5. Také jsem teď čerstvě měnila zaměstnání. V minulé práci byly věci, které byly fajn, ale ty negativní ty pozitivní dalece převyšovaly. Nakonec jsem se rozhodla, že si nenechám ubližovat a vyhrožovat a rozhodla se najít si něco jiného a odejít. Strach z nového neznámého tu je, ale člověk musí občas vyjít ze své komfortní zóny. ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Přesně tak! Mluvíš mi z duše! Člověk se hlavně nesmí bát vystoupit ze své komfortní zóny :)

      Delete
  6. Já jsem zase děsněj skeptik, pohádky mě nikdy nebraly, protože od mala tak nějak vím, že život není spravedlivej, a ne vždy vše dobře dopadne. Ale Je super, že ses takhle odhodlala (trošku začínám tušit, že se mě to brzy začne taky týkat). Jo na pohádky sice nevěřím, ale na Karmu jo. Karma pro všecky zdarma! :D

    ReplyDelete

Latest Instagrams

© simplelifeblog.cz. Design by FCD.